Fosilní paliva a uran
Nerostné suroviny využívané k získávání energie se označují jako energetické suroviny nebo paliva. Nejdůležitějšími jsou ropa, zemní plyn, uhlí a uran, které dohromady tvoří 75-80 % všech vytěžených nerostných surovin.
Ropa, zemní plyn a uhlí se souhrnně nazývají fosilní paliva. Vznikla nahromaděním a přeměnou odumřelých pravěkých rostlin a živočichů.
Ložiska energetických surovin jsou nerovnoměrně rozmístěná, většinou daleko od míst největší spotřeby energie. Nejvýznamnějšími oblastmi výskytu energetických surovin jsou jihozápadní Asie a severní Afrika (ropa, zemní plyn), Rusko a země bývalého Sovětského svazu (ropa, zemní plyn, uhlí), Severní Amerika (uhlí, ropa, zemní plyn) a Čína (uhlí). Spotřeba je koncentrována především do oblastí s vyspělým průmyslem.
Energetické suroviny začaly být intenzivně využívány od dob průmyslové revoluce na přelomu 18. a 19. století. Základem energetiky se stalo nejprve uhlí, s vynálezem spalovacího motoru a následně rozmachem automobilismu ve 20. století převzala dominantní postavení ropa. Ve 2. polovině 20. století se přidal zemní plyn. Současná energetika je stále založena na fosilních palivech. Na výrobě elektřiny se podílejí 60 %, největší význam má uhlí (35 %).
Palčivou otázkou je životnost zásob energetických surovin. Při současné spotřebě a známém množství vytěžitelných zásob vydrží uhlí ještě zhruba 100 let, zemní plyn a ropa přibližně 50 let. I přes technologický pokrok a neustálé objevování nových ložisek bude do budoucna nutné nahradit fosilní paliva novými zdroji. Dalším problémem je negativní vliv těžby a zpracovávání energetických surovin na životní prostředí.
Uran řadíme společně s thoriem mezi radioaktivní suroviny, které se využívají v jaderné energetice.
Jaderná energetika se rozvinula ve druhé polovině 20. století, kdy doplnila do té doby dominující uhlí a ropu.
První uranové doly byly otevřeny již v 19. století. Některé uranové rudy se tehdy totiž používaly například k zabarvování skloviny ve sklářských hutích. Skutečný rozmach těžby uranu však nastal až po druhé světové válce v souvislosti se zvýšenou spotřebou radioaktivního materiálu pro výrobu atomové bomby a posléze též pro výrobu elektrické energie v jaderných elektrárnách.
V historii mnoha důlních podniků je těžba uranu úzce spojena s nedostatečnou zdravotní péčí o civilní horníky, případně s problematickým využíváním nesvobodných pracovních sil.
Jaderná energetika v současnosti využívá štěpné jaderné reakce uranu nebo plutonia, uvažuje se rovněž o využití thoria jako množivého materiálu. Předmětem intenzivního výzkumu je praktické využití termojaderné fúze vodíku na hélium.
Těžba uranové rudy probíhá v současné době ve zhruba 20 zemích světa, přičemž celé 2/3 světové produkce pochází od tří největších těžařů – Kazachstánu, Kanady a Austrálie.
